Pojmy

Co je tradiční čínská medicína

TČM nepopisuje tělo jako anatomii orgánů, ale jako síť funkcí a vztahů. Nemoc se chápe jako narušená rovnováha, kterou terapeut hledá prostřednictvím „obrazu“ (vzorce) znaků, které se vyskytují společně: pulz, jazyk, trávení, spánek, nálada, pocit tepla či chladu.

Pojem „TČM“ v dnešním smyslu vznikl ve 20. století. Po roce 1950 ji v Čínské lidové republice státně uspořádali, sjednotili učebnice a spojili s moderní medicínou. Dnešní TČM je tedy historicky vrstvený celek starých textů, regionálních tradic a moderní systematizace.

Základní pojmy použité v TCMChecku

Dotazník hodnotí osm tendencí. Jsou to zjednodušené „obrazy“ z učebnic TČM, nikoli lékařské diagnózy:

• Čchi (Qi): hybná životní energie, spojená s pohybem, teplem, trávením a obranou. Nedostatek Čchi: únava, slabý hlas, sklon k nachlazení.
• Jang: hřejivá, aktivizující stránka. Nedostatek Jangu: pocit chladu, studené končetiny, málo hnací síly.
• Jin: chladivá, zvlhčující, uklidňující stránka. Nedostatek Jinu: suchost, odpolední horkost, noční pocení.
• Krev (Sue): vyživující látka, podporuje spánek a klid mysli. Nedostatek: bledost, závratě, suché vlasy a nehty.
• Vlhkost a hleny: těžké, lepkavé hromadění tekutin: tíha, otoky, hleny.
• Stagnace Čchi: špatně proudící energie, často spojená se stresem a napětím.
• Vnitřní teplo: přehnaně aktivní, zahřívající tendence.
• Stagnace krve: zhoršený oběh, bodavá bolest, tmavé rty.
• Diagnostika podle jazyka: barva, povlak, vlhkost a tvar jazyka se v TČM berou jako jeden z ukazatelů. Fotografie může sloužit jen jako orientační pomůcka, nikoli jako vyšetření.